Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Máte rádi kvalitní obsah? Zapojte se do komunity čtenářů tohoto webu a podpořte jeho další rozvoj.
Publikováno
10. 08. 2015Rubrika
Tipy a inspiraceTémata
ČESKÁ REPUBLIKA | V letošním roce si připomínáme 600 let od upálení Jana Husa. O jeho nadčasovém odkazu, ale také o modlitebnách, sborech, zvonech a dalších památkách Církve československé husitské jsme hovořili s jejím biskupem-patriarchou Tomášem Buttou.
Zaujala vás některá z nově vydaných knih, uspořádaných výstav nebo konferencí v rámci letošního výročí upálení Jana Husa?
V současnosti vyšlo několik odborných knih jako publikace o Husovi profesora Františka Šmahela nebo kolektivní práce Husitské století. Zajímavým příspěvkem je kniha profesora Ctirada Pospíšila s názvem Husovská dilemata představující osobitý přístup teologa římskokatolické církve. Naše církev vydala již v roce 2012 soubornou publikaci Mistr Jan Hus a jeho poselství víry dnešku. Husovo výročí se vskutku stalo impulzem pro pořádání nejrůznějších konferencí, výstav a akcí konaných během celého roku. Téměř každý týden se koná některá z konferencí se zvláštním zaměřením. Uskutečnila se již mezinárodní konference o Husovi pořádaná Českobratrskou církví evangelickou, další, kterých jsem se účastnil, byly na univerzitách v Olomouci a v Českých Budějovicích. Jedna z vědeckých konferencí proběhla již v Praze a následovat budou další.
Na Jana Husa je možné se dívat z různých úhlů pohledu. Právě ta rozmanitost pohledů umožňuje překonávat jednostranná nahlížení a zkreslující závěry. Měl jsem také možnost účastnit se v Karolinu otevření výstavy uspořádané Univerzitou Karlovou. Dne 30. května bylo slavnostně otevřeno Centrum Mistra Jana Husa v Husinci, které spravuje naše církev a jehož obnovu také zajišťovala. Jeho součástí je i nová expozice. Vzhledem k tomu, že obklopuje Husovu světničku – starobylé pietní místo, klade tato výstava s využitím současné multimediální techniky důraz na prvky umělecké a spirituální.
V souvislosti s výročím se opravují také pomníky Jana Husa. Kde se podle vás obnova podařila příkladným způsobem?
Určitě je dobré, že výročí Mistra Jana Husa vyvolalo zájem o pomníky českého reformátora, na kterých se podepsal čas. Renovován je „stoletý“ pomník na Staroměstském náměstí od Ladislava Šalouna, ale i mladší socha od Karla Lidického na náměstí v Husinci. Devět let jsem žil a působil jako farář ve východních Čechách, kde se nachází značné množství Husových pomníků nejen ve městech, ale i na vesnicích nebo v odlehlejších místech v přírodě. Zajímavý pomník v podobě Husovy skalní kaple z roku 1934 je například v Klokočských skalách v Českém ráji. Významné je jistě obnovovat památky a historické objekty, ale cenné je, když vznikají také nová sochařská díla s husovskou tematikou. V sochařské a kamenické škole v Hořicích se zrodil projekt Mistr Jan Hus – cesta ke smíření. Studenti této školy vytvořili řadu plastik a jedna z nich je umístěna od 4. července v Kostnici v Německu. Sochy budou i na dalších místech v České republice. Tři plastiky byly odhaleny panem premiérem v zahradě areálu Centra Mistra Jana Husa v Husinci.
Vaše sakrální stavby pocházejí většinou z 20. století. Jaká jsou specifika péče o moderní architekturu z pohledu majitele či správce?
Církev československá husitská, která vznikla v roce 1920 z hnutí katolického modernismu, duchovně navazuje na českou reformaci. Zprvu se k bohoslužbě užívaly kostely církve římskokatolické nebo se konala shromáždění pod širým nebem či v pronajatých sálech a školách. Pak začala nová církev intenzivně budovat nové kostely. Je až s podivem, kolik kostelů a za jak krátkou dobu, navíc v čase hospodářské krize, nová církev dokázala s obětavostí svých členů postupně vybudovat. Podíleli se na tom i významní architekti jako Josef Gočár, Pavel Janák a další. Sbory naší církve jsou postaveny ve stylu funkcionalismu a náleží k hodnotám meziválečné architektury. Po válce převzala naše církev některé evangelické kostely po německých evangelících a také zachránila před zkázou desítky opuštěných židovských synagog adaptací na modlitebny a sbory. Desítky kostelů naší církve jsou dnes kulturními památkami. Spravování kostelů vzhledem k hodnotám kulturního dědictví probíhá v jistém napětí mezi autenticitou historické stavby a její účelovostí vzhledem ke konkrétním potřebám společenství věřících. Nejde jen o památku a relikt minulosti, ale o otevřený prostor a místo, kde se odvíjí život církve a její služba společnosti v přítomné době.
Celý rozhovor si můžete přečíst v letním čtvrtletníku PROPAMÁTKY 2015, který naleznete ZDE.