Stanice se skládá z historické výpravní budovy původně z roku 1872 od Wilhelma Asta, stavby s čekárnami, letními verandami, se služební obytnou částí a samostatného objektu bývalé vodárny. „Jednotlivé objekty vizuálně sjednocuje elegantní secesní okrová fasáda geometrizujícího charakteru,“ říká mluvčí olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu Vlastimil Staněk. Nejautentičtěji dochovaná zůstala staniční budova s čekárnami, krytá chodba a nástupištní veranda. Současný neutěšený stav komplexu ovlivnila zejména dlouhodobě zanedbávaná údržba.

Zásadní zlom ve stavebním vývoji výpravní budovy nastal v roce 1908, kdy byla rozšířena podle projektu architekta Gustava Kulhavého. Z tohoto období pochází vizuální sladění všech konstrukcí secesní fasádou. Počátkem 20. století došlo rovněž k rozšíření vodárny o obytnou přízemní část. Její původní využití ztratilo svůj význam po ukončení parostrojního provozu v roce 1980. Rukopis architekta Gustava Kulhavého lze nalézt mimo jiné v rámci nádražních budov v Plzni hlavním nádraží, Českých Budějovicích, Mariánských Lázních a na stavbě stanice Praha-Vyšehrad.

V rámci olomouckého regionu představuje železniční areál v Hrubé Vodě jeden z uměleckohistoricky nejhodnotnějších nádražních objektů. V interiéru se dochovaly původní podlahy, výmalba i štuková výzdoba stěn. V posledních letech komplex slouží částečně potřebám řízení železničního provozu a bydlení. Ostatní zbylé prostory včetně vodárny jsou bez využití.

Podrobnosti o areálu naleznete na stránkách INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE.