Co všechno v expozici zájemci po jejím otevření najdou?
Klíčovým motivem našeho bádání je hledání životních příběhů kominíků. Jejich neobyčejně zajímavé osudy budou tvořit i páteřní linii budoucí expozice. Za pět století jejich zdejší aktivity se jich nasbíralo nepočítaně. Expozice se tak bude průběžně proměňovat a obměňovat v závislosti na nových přírůstcích. Kominíci v uplynulých staletích tvořili poměrně stálou, nikoli nevýznamnou kulturně-společenskou vrstvu ve městech, kde působili. Také tento dnes možná poněkud nečekaný aspekt chceme připomenout. Samozřejmě nezůstanou stranou ani technologické prvky profese – vývoj topenišť, proměna používaného nářadí a v současnosti i technologií.

Pro odvážnější návštěvníky jsme připravili i možnost autentické zkušenosti – budou si moci vedle dalších nabízených interaktivních prvků vyzkoušet práci v průlezném komínu. Koncipujeme i řadu doprovodných programů pro různé návštěvnické kategorie. Uvědomujeme si, že jako jediné muzeum svého druhu můžeme plnit i určitou edukačně-motivační roli při rozhodování o budoucí profesní dráze.

Jakými aktivitami vedle budování muzea se členové vašeho spolku zabývají?
Namátkou zmíním například spolupráci s dalšími českými spolky, jako jsou Baráčníci, pražský Vltavan nebo Jednota kominíků. Setkáváme se s nimi v průběhu celého roku i při jejich pravidelných kulturních akcích, jako je již více než staletá tradice mše u příležitosti svátku patrona kominíků sv. Floriána, která přetrvala i zákazy všech totalitních režimů a přerušil ji teprve covid. Značnou část našich aktivit tvoří badatelská činnost. V ní vycházíme z vlastního studia archivních pramenů, což je nesmírně náročné nejen časově. Naše původní představa vzbuzuje poněkud úsměv. V začátcích jsme totiž na jednotlivá archivní pracoviště přicházeli s otázkou či prosbou, aby nám předložili vše, co se týká kominíků. A většinou jsme se dozvídali, že o kominících toho mají hodně málo nebo vůbec nic. Až při hlubším průniku jsme tak objevovali a stále objevujeme střípky informací v nejrůznějších fondech napříč celou zemí a stále máme i na těch původních pracovištích co objevovat.

Dalším pilířem badatelské práce je orální historie. Snažíme se aktivně vyhledávat dosud žijící pamětníky nebo jejich potomky a zaznamenat jejich autentické vzpomínky. Propojené souvislosti dlouholetého výzkumu nás zavedly i za hranice naší země. Pracujeme tak i v paměťových institucích Rakouska, Německa či Švýcarska. Tam jsme navázali i aktivní spolupráci s místními regionálními muzei. Jedním z posledních počinů byla naše dubnová přednáška ve Švýcarsku o kořenech (jiho)českých kominíků pocházejících z alpských údolí. Na italsko-švýcarském pomezí, v okolí Lago Maggiore, se pravidelně účastníme Mezinárodního setkání kominíků, kam se každý první záříjový víkend sjedou kominíci z celého světa, aby uctili památku svých předchůdců, ale především také dětí, které byly ještě v první polovině 20. století najímané na tuto těžkou práci. V neposlední řadě se snažíme kominickou profesi přiblížit veřejnosti prostřednictvím příležitostných výstav.

V květnu tohoto roku jste vydali také knihu Kominíci. Co všechno v ní čtenáři najdou?
Především právě příběhy životních osudů kominíků, kteří tu žili a pracovali od poloviny 16. století do současnosti. Snažili jsme se osvětlit i souvislost a provázanost s dalšími profesemi. Odkazy na všeobecně známé historické události dokládají, že kominíci měli vždy své důležité místo v obecních i vyšších strukturách společnosti. Díky spletitým životním cestám jednotlivých kominíků se některé části knihy přibližují cestopisu. Připomínáme i patronátní příslušnost známého světce – sv. Floriána. Knihu jsme se snažili koncipovat jako populárně-naučnou, aby byla přístupná co nejširšímu okruhu čtenářů. Pro větší názornost text doprovází přibližně 200 barevných snímků.

Kniha má podtitul – část jihočeská. Chystáte se zmapovat dějiny kominictví i v dalších regionech?
Ten zvolený podtitul se zdá být podle některých zaznamenaných reakcí určitou regionální bariérou. Kniha se sice podrobně věnuje kominíkům z Táborska, Jindřichohradecka, Třeboňska, Písecka, Pošumaví a dalších míst Jihočeského kraje, ale mapuje i osudy jednotlivých kominíků z Vysočiny, konkrétně z Kamenice nad Lipou a okolí či Pelhřimova nebo nahlíží do kraje Středočeského. Na pozadí tzv. „velkých“ dějin čtenáře seznámí i s obecnými dějinami kominické profese napříč celou zemí. A díky již zmíněným souvislostem je zavede i daleko za její hranice. Abych se ale vrátila k vaší otázce – ano, chystáme pokračování o dalších regionech naší země. Nyní je na řadě Praha a její okolí. Zkušenost právě uzavřeného dílu ale dává tušit, že to bude práce neméně dlouhá a náročná.

Přečtěte si také první část povídání s Evou Bažantovou o začátcích budování Kominického muzea.

Bližší informace se dozvíte na stránkách KOMINICKÉHO MUZEA.