Vzpomenete si, kdy Vás poprvé napadla myšlenka mít vlastní pivovar?
Poprvé to tuším bylo v roce 1993, v rozhovoru pro časopis Pivní kurýr. V tu dobu jsem pracoval jako ředitel a sládek v Hlinsku. Později jsem se stal i spolumajitelem a strávil tam 20 let života.

Kolik druhů piv vaříte a které mohou ochutnat členové Klubu PROPAMÁTKY?
Aktuálně vaříme stabilně šest druhů piv, která máme celoročně v nabídce. K nim pak každý měsíc distribuujeme navíc jedno nebo dvě, která jsou uvařena buď k nějaké příležitosti nebo jen pro zpestření nabídky. V průběhu roku tak vyrobíme mimo standardní nabídku dalších 20–25 různých piv, spodně nebo svrchně kvašených. PROPAMÁTKÁM nabízíme našeho 12º Rampušáka, první pivo, které bylo po obnově provozu v roce 2008 uvařeno a dodnes je naším nejprodávanějším.

Jaký je Váš vztah k historickým stavbám, máte nějakou srdeční záležitost?
Úplnou srdcovku nemám. Samozřejmě historie hlavně pivovarů je něco, co mě chytlo již počátkem 80. let při studiu, kdy jsme s partou podobně „postižených“ ve volných chvílích objížděli staré provozy. Některé z nich bohužel již neexistují, jiné, a nejen ten náš, opět ožily a fungují, což je skvělé.

V čem spatřujete význam činnosti redakce PROPAMÁTKY?
Vzhledem k tomu, že objekty našeho pivovaru a část zachovaného technologického zařízení, které je i dnes používáno (varna, šrotovník, zařízení hvozdu), byly roku 2015 prohlášeny Ministerstvem kultury za kulturní památku, trochu se s problematikou obnovy historického objektu neustále potkáváme. I proto každý impuls související s podporou, propagací, jakoukoliv další pomocí se záchranou či obnovou našeho kulturního dědictví považujeme za pozitivní a přínosný.

Zaujal vás rozhovor a máte chuť na dobré pivo? Podpořte redakci PROPAMÁTKY do 10. prosince a získejte set tří pivních speciálů, včetně zmíněného pivního speciálu Rampušák z Rodinného pivovaru se sladovnou v Dobrušce. K dispozici máme ale i další výhody, například sborníky, deskovou hru nebo náš časopis. Ten posíláme všem dárcům po dobu jednoho roku.