Rozhodli se zachránit několik cenných objektů, založit malé muzeum v přírodě a vytvořit prostor pro prezentaci živé regionální lidové kultury. Spolupracují s muzeem v přírodě Ballenberg ve Švýcarsku a Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Jejich aktivity byly podpořeny z Fondu Partnerství spolufinancovaného z Programu švýcarsko-české spolupráce a zkušenosti zprostředkovávají dalším zájemcům.

Jak je náročné přesunout stodolu? Co všechno taková akce obnáší?
Vojtěch: V případě dvanáctiboké roubené polygonální stodoly z Čisté spočívá záchrana stavby v její demontáži a postupné rekonstrukci na novém místě ve vedlejší obci Trstěnice. Tomuto kroku musí nutně předcházet detailní průzkumové a dokumentační práce a vypracování projektové dokumentace pro transfer a rekonstrukci stavby. Tým složený z dobrovolníků nejrůznějšího profesního zaměření uskutečnil v srpnu loňského roku za pomoci těžké manipulační techniky fyzickou demontáž a převoz stodoly. Nejnáročnější na celé akci byla manipulace s trámy, které dosahovaly v některých případech délky až 16 metrů. Po této „rozcvičce“ jsme o měsíc později demontovali a přesunuli na místo dočasného uložení i roubený dům pocházející ze začátku 17. století, který zatím čeká na svou rekonstrukci.

Z jakých zdrojů záchranu polygonální stodoly financujete?
Vojtěch: Od počátku jsme si kladli za cíl zachránit stodolu „přirozeným“ způsobem, bez nutnosti čerpání finančních prostředků z větších dotačních titulů. S touto ideou jsme oslovili zastupitele a starosty okolních obcí, kteří s velkým zájmem a pochopením pro tuto činnost poskytli pracovní sílu obecních zaměstnanců, finanční prostředky a dřevo na výrobu replik poškozených konstrukcí. Finančně záchranu polygonální stodoly podpořil Pardubický kraj, Lesy ČR a částečně Nadace Občanského fóra. V tuto chvíli máme k dispozici prostředky, které pokryjí tesařské práce na stodole. Zároveň s podporou místních zemědělských družstev máme zaseté pole tradiční dlouhostébelnatou odrůdou ozimého žita, které příští rok po sklizni použijeme na výrobu doškové krytiny.

Znalosti jste si prohloubili v projektu s pracovním názvem Na zkušenou ke Švýcarům. Čím pro vás byla spolupráce přínosná? Co zásadního jste se tam dozvěděli?
Jiří: V uplynulém roce jsme v rámci studijních výjezdů měli možnost opakovaně navštívit největší švýcarské muzeum v přírodě – Freilichtmuseum Ballenberg. Cílem studijních cest byly konzultace se švýcarskými kolegy nad konkrétními otázkami vyplývajícími z realizace našeho projektu, výměna zkušeností a hledání inovativních řešení. Opakované návštěvy švýcarského muzea v přírodě nás ujišťovaly o důležitosti námi rozvíjených aktivit a byly velkým zdrojem inspirace. Charakteristickým rysem muzea Ballenberg je citlivé zapojení staveb do horské krajiny a jejich funkční využití. Velmi inspirativní pro nás bylo sledovat odlišné metodické přístupy k obnově staveb, které se vyznačovaly důraznou, ale přesto citlivou snahou o odlišení všech druhotných zásahů do konstrukcí historických staveb a projevovaly se například v opracování dřevěných prvků hoblováním, a nikoliv dříve běžným ručním otesáváním. Opakovaně jsme se také vraceli do transferovaného roubeného domu z Matten, který ve svém historickém jádru nese velmi zdařilou moderní úpravu spočívající v adaptaci historického domu do současného životního standardu obývání, ale s minimálním zásahem do jeho hmotné podstaty.

Celý rozhovor si můžete přečíst v podzimním čtvrtletníku PROPAMÁTKY 2016 ZDE. Bližší informace o Spolku archaických nadšenců naleznete v KATALOGU SLUŽEB.