Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Máte rádi kvalitní obsah? Zapojte se do komunity čtenářů tohoto webu a podpořte jeho další rozvoj.
Publikováno
14. 02. 2017Rubrika
Tipy a inspiraceTémata
PRAHA | Laponské město Kiruna ležící za polárním kruhem na severu Švédska vzniklo na přelomu 19. a 20. století díky bohatému nalezišti vysoce kvalitní železné rudy. Její stále pokračující těžba zapříčinila, že se město v současnosti přesouvá.
Projekt je plánován na několik desítek let a je do něj zapojeno nejen vedení města a státní důlní společnost, ale rovněž architekti, sociální antropologové i samotní obyvatelé. Pokud bude severský projekt úspěšný, může se stát inspirací například pro města řešící podobnou situaci způsobenou klimatickými změnami.
V mezinárodní soutěži na plán přesunu Kiruny uspěla architektonická společnost White ze Stockholmu a Ghilardi + Hellsten Arkitekter z Osla. S Kristerem Lindstedtem, architektem a partnerem ve White, jsme se setkali na konferenci reSITE 2016, která se věnovala vlivu různých forem migrace na podobu a fungování měst. Hovořili jsme o vizi lepší Kiruny a jejím naplňování. V České republice je zdánlivou paralelou město Most, jehož demolici se podrobně věnují loňské Zprávy památkové péče č. 3 a v minulém roce vydaná kniha Matěje Spurného Most do budoucnosti s podtitulem Laboratoř socialistické modernity na severu Čech. Rozhovor s Kristerem Lindstedtem ukázal, že přístup ke Kiruně je jiný.
Kiruna je poměrně mladé průmyslové město. Zaslouží si být zachráněna? Jaké jsou výhody a nevýhody vašeho projektu nazvaného Kiruna navždy?
Kiruna by jinak zanikla, což by byla samozřejmě pohroma pro její obyvatele. Z hlediska důlního průmyslu by bylo jednodušší Kirunu nestěhovat. Když se zamyslíte nad městem samotným, tak se mnoho věcí ztratí, například historická kontinuita budov a lidí, kteří k nim mají vztah. Tyto vazby se zpřetrhají. Na druhou stranu je možné vypořádat se s novými výzvami. Stará Kiruna je dost rozptýlená a žije se na velké ploše. Nyní se lidé mohou sestěhovat a být si blíž a pak lze například zajistit kvalitní veřejnou dopravu. Když v roce 1900 vznikla původní Kiruna, náměstí a veřejná místa nehrála tak důležitou roli. Nyní je možné to změnit.
Jaká je vaše definice nového a transferovaného města? Je mezi nimi rozdíl?
To je zajímavá otázka. Rozdíl je obrovský. V našem případě známe lidi, kteří se do města přestěhují, a můžeme se jich na mnoho věcí zeptat. Máme konkrétní komunitu a jejího ducha. V novém městě musíte obojí vytvořit.
Co podle vás tvoří identitu Kiruny?
Zaprvé je to intenzivní vazba zdejších obyvatel na přírodu. O víkendech je Kiruna prázdná a lidé tráví čas venku různými aktivitami. Tato blízkost přírodě je zcela určitě součástí jejich identity, kterou chceme rozvíjet, například navrhovanými zelenými koridory. Zadruhé se jedná o identitu města coby globální vesnice. Místo, kde lidé z různých zemí žijí spokojeně pohromadě, takový malý New York. Tuto část identity se snažíme podporovat vytvářením veřejných míst a institucí, kde se nejrůznější lidé mohou potkávat. Za součást identity také považuji budovy starého města, se kterými počítáme, ať již v jejich celistvosti jako v případě kostela, nebo při zachování některých částí jako v případě věže radnice.
Celý rozhovor si můžete přečíst v zimním čtvrtletníku PROPAMÁTKY 2016 ZDE.