Přes nemalé množství v současnosti opuštěných a postupně mizejících příkladů aristokratických sídel se zaměříme na nadějný důkaz o smysluplnosti a enormním významu záchrany cenné památky v malé vesnici vzdálené asi šest kilometrů jihozápadně od Klatov. Kromě nezdolné vytrvalosti vlastníka Jana Pelánka Lazarowitze, sběratele umění a mecenáše, bylo podstatné jasné definování základního cíle obnovy, stavebněhistorický průzkum jednotlivých částí areálu a z něj vycházející idea rekonstrukce. Tento v mnoha ohledech náročný proces probíhal za průběžného dialogu majitele a památkového dohledu.

Ves Týnec je doložená již v 9. století a poté ve druhé polovině 12. století v souvislosti s klášterem sv. Jiří na Pražském hradě, který ji vlastnil. Z dalších významných majitelů lze namátkou jmenovat Zdeňka Lva z Rožmitálu a později Adama ze Šternberka, který ves v roce 1555 prodal Bořivoji Rochci z Otova. Ten vystavěl nové reprezentativní sídlo dnes označované za Starý renesanční Rochcův zámek v Týnci. Od Bořivoje Rochce z Otova koupil dvůr v roce 1584 Jan Vidršpergár z Vidršperka. Jedna ze dvou dcer nového majitele – Anna Eva – se následně provdala za Viléma Albrechta Krakovského z Kolowrat. Po smrti Jana Vidršpergára majetek připadl právě jí s manželem. Vilém Albrecht se stal úspěšným držitelem týneckého statku a proměnil jej v centrum rodového majetku.

Další významný člen rodu Maxmilián Norbert Krakovský z Kolowrat nechal kolem roku 1700 poblíž starého sídla vystavět jako hlavní dominantu vsi a širšího okolí s velkorysou koncepcí nový vrcholně barokní zámek podle plánů v Čechách působícího architekta italského původu Giovanniho Battisty Alliprandiho (asi 1665–1720). Podle znalce barokního umění Richarda Biegela z Ústavu pro dějiny umění při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slavný architekt v Týnci vycházel z koncepce, jejímž motivem je dynamicky vystupující oválný sál, který je stěžejní pointou návrhu a způsob zasazení zámku v krajině. Týnecký příklad řadí Biegel k odvážným a nejpozoruhodnějším stavbám svého druhu v Čechách. Svým uměleckohistorickým, architektonickým a památkovým významem stavba dalece přesahuje hranice regionu.

V roce 1926 dochází k další neméně významné události, když se Jindřich Kolowrat-Krakovský zbavil zámku, který postoupil architektu, staviteli a také mecenáši českého umění Jaroslavu Polívkovi a jeho manželce Ireně. Architekt získal zámek s parkem údajně jako protihodnotu za konstruktivistický Palác Chicago na pražské Národní třídě, který pro rod Kolowratů projektoval a postavil. Jaroslav Polívka nechal upravit podle vlastních plánů nedokončenou polovinu zámku a v celém komplexu vytvořil hotel čítající mimo jiné 40 pokojů s autogarážemi a servisním stáním. Kvůli finančním potížím byl Jaroslav Polívka nucen přenechat v roce 1934 majetek svému věřiteli – Záložně ve Velvarech. V roce 1945 došlo k vyvezení archivu a zřízení vojenského skladu vozatajského materiálu. O šest let poté zde vznikl útulek pro tělesně postižené. Později v zámku našla až do roku 1988 útočiště vojenská posádka. V roce 1990 převedla vojenská správa hospodářskou smlouvou zámecký areál na firmu SIPOX, s. r. o., Bratislava a tentýž rok jej prodala firmě VAKAM, s. r. o., Praha.

Necitlivým způsobem byl nahrazen původní krov ocelovou konstrukcí a střecha byla pokryta asfaltovým šindelem. Z neznámého důvodu došlo k otlučení části vnitřních omítek, k vytrhání dlažby nebo poškození stropů. Narušená statika byla řešena pomocí stažení rizalitu ocelovými lany. Firma mnohamilionovou půjčku nesplatila a na zámek byl vyhlášen konkurz. K úspěšnému prodeji došlo až koncem roku 1999, kdy zámek Týnec koupil současný vlastník Jan Pelánek Lazarowitz, sběratel umění, s cílem v místě vytvořit kulturní a umělecké centrum, a načrtl tak pro památku optimističtější budoucnost. Postupná obnova byla zahájena prakticky bezprostředně nejprve řešením havarijního stavu areálu a poté pracemi v hlavní budově. V květnu roku 2014 získal zámek v Týnci statut národní kulturní památky.

Shodou výše popsaných historických událostí nebyl zámek nikdy zcela dokončen. Obnova památky byla obecně znesnadněna zejména tím, že se vlivem v minulosti zanedbané údržby i patrně cíleného poškození nacházela ještě v 90. letech 20. století prakticky ve stavebním torzu původního stavu. Díky stávajícímu majiteli byla nejprve hmotná a památková podstata zachráněna a památka procházela postupnou a náročnou obnovou. Zaměstnanci majitele vše prováděli s maximální snahou o zachování vrstevnatosti stavby, autentických materiálů a původních řemeslných postupů. V posledních dvou letech byla obnova dokončena dle projektové dokumentace Blanky Pelánkové a klatovské Projektové a znalecké kanceláře pod vedením Václava Vlčka. Průzkum fasády pocházel od Soňy Karlové a Michala Konáše, restaurování kamenných fasádních prvků provedla firma NEGEBU, s. r. o., Jaroslava a Ondřeje Šindeláře, restaurování maleb zajistili akademický malíř Pavel Žilák a Renata Drahotová. Kovářské práce obstaral Jan Helíšek ze Strašína u Sušice. Z dalších restaurátorů je namístě jmenovat Pavla Kobylku.

Po mnohaleté náročné rekonstrukci národní kulturní památky se práce blíží k závěru. Obnova je financována převážně ze zdrojů majitele, příspěvků Ministerstva kultury, Plzeňského kraje a v roce 2017 byla projektu poskytnuta finanční podpora z programu IROP vedoucí ke kompletní revitalizaci zámku a zřízení muzea moderního umění. Plánované je celoroční využití památky pro nejširší veřejnost i odborníky, vybudování návštěvnické infrastruktury a zabezpečení ochrany a digitalizace památky a mobiliáře.

Celý nezkrácený text doplněný o názor majitele si můžete přečíst v časopisu PROPAMÁTKY LÉTO 2023. Tištěný čtvrtletník zasíláme všem našim dárcům po celý rok zdarma. Více informací naleznete na stránce Klubu PROPAMÁTKY. Archiv starších časopisů je k dispozici ZDE. Více informací naleznete na stránkách ZÁMEK TÝNEC.